Tomáš Votoček | Blog
10
page-template,page-template-full_width,page-template-full_width-php,page,page-id-10,qode-social-login-1.0,qode-restaurant-1.0,ajax_fade,page_not_loaded,,select-theme-ver-4.2,menu-animation-underline-bottom,wpb-js-composer js-comp-ver-5.4.4,vc_responsive

RTRT 3

Právě pracujeme na jarní verzi RTRT. Tentokrát v Brně.

Konstrukce

Opět při trhání lina, škrábání zdí, bílení. 

RTRT 2

Připravili jsme RTRT 2 verzi. Podnikli první výlet přes zmrzlé Jizerky. Poslali do tisku knížku. Připravili návrh webu. 

OFFCITY LAB

Mám velikou radost z vznikajícího projektu Offcity LAB, který podporuje komunitu kreativců, fotografů, designérů, grafiků, ilustrátorů, copywriterů, architektů a kominíků pomocí různých setkání, meetingů, workshopů a tajných akcí. Trvalo to téměř 3 roky, než jsme se rozhodli aktivovat tento projekt a je moc super že se to děje.

Bez bublinek

Strašně prší, ale nám to nějak nevadí. Je sedřenej, od bláta, teče mu krev z ruky, ale šťastnej. Poprvý se procházíme, je to moc fain. Ale potom nijaký. A pak dost děsivý. Dostávám lekci. Sedíme a pořád si povídáme. Pořád dokola si povídáme. Nosím v dešti dřevo, tak si dáváme panáka.

POST

Pozoruju náš stín dodávky na dálnici, mezi Brnem a Olomoucí. V Berouně nasedáme na vlak. Vršek skály lepší, než řeka. Moknu a suším se. Tu vodu jsem neměl pít. Čtu. Něco hledám, utíká to. Procházíme kus Šumavy. Po dlouhý době tam. Bez povinností. Linz. Ostrava. Vlaky. Přecházíme z Hejnic Jizerky. Ubytovávám se v borůvčí. Hážeme po sobě bahno v Novohradských Horách. Na Singltreku ve stodole objevujeme něco nového. Jdeme jen tak okolo Chrudimky. Na Labský louce volám Rádě, čau můžu u vás přespat?

RTRT

Poprvý mě vynáší Singltrek mimo trasu, zatáčím doprava, potom doleva, to už beru rovně a znova doprava, ale to už letím mezi stromy a šutry, naštěstí to všechno minu a když se to všechno zastaví, tak zjišťuju, že jsem celej. Hurá. Právě sedím v Holešovicích v kavárně. Ranní trénink je vopruz. Ale sedět na židli celý dny taky. Nela mi píše čau. Provádíme Re-tree-at a z megakce je komorní akce, překvapivě dobrá. Povídáme si o práci a ptáme se kostek na budoucnost. Zjišťuji, že mám portfolio editované vzhůru nohama. V sedmým patře začíná bejt vedro. Sázím rukolu. Dělám loga a prezentace.

VŠUDE

Vyrábíme tunu sushi, hledám zase kotouč od pily na grill, dostávám dort s malinama. Jíme při svíčkách. Nejlíp jim bylo, když nevěděli co dělají – zpíváme v Jablonci. Kde je to jaro?

500g

První sezóna, kdy trávím víc času na běžkách, než na SNB. Vyrážíme na rybník Věžák, 10 dní v kuse mrzne. Čas utíká. Procházím se od Grébovky, Riegrovy sady, Kampu, Petřín, Letnou, krása. Sladkokyselá chuť. Jdu si zaběhat v noci v dešti. Anna vaří ve studiu.  

Sklo beton hory

Fascinují mě ty betonový stavby/lanovky/přestupní stanice. Sklo/beton/hory/skály/sníh. Všechno seřízený/mechanický/analogový. On to pozoruje jakoby nic. Všechno tohle je tak blízko a tak daleko. Řikám si, kolik práce to dalo vymyslet/navrhnout/zrealizovat. Já jsem já, ty jseš ty.

Co nešlo prožít na přímo, jsme zažili online

Mám okolo sebe skvělý lidi, právě teď víc než kdy jindy si to uvědomuji. Leden je akční. Vyrážíme na Šumavu, jedeme dodávkou, jsme crew, před Budějicema zpíváme společně něco od Public Enemy. Zvládáme saunu a snb. Nakonec dodávka jede pozadu na parking tažená 4 kolkou. V Praze objevuju něco neznámého a nového, je mi dobře! Vidíme se po 12 letech, skoro jako včera ve škole. Co nešlo prožít na přímo jsme zažili online. Digitální děcka.

v deset v noci

Ta kavárna ve Szklarsky Porebě na vlakáči vypadá výborně. Jedem do Čech, řiká Vojta, když k němu nastupuju do auta. Za pár chvil v Harrachově na svahu. Kupuju si další díl knížky od Tomáše, tentokrát mise Haiti, je to opět výživné. Máme plnou hubu řečí o alternativním světě, ale stejně si beru do vlaku zásilku z Burgerkingu. Zase v Brodě a zase v nemocnici, Pájovi skenují palec. Ten byt je krásnej. S čelovkou na ledě v deset v noci. Stavíme levitující věž. Koukám na dalších milion míst, které neznám. Ten park je epesní. Povídáme si u stolu, na louce, v autě, povídáme si, povídáme si. Mám skvělé lidi okolo sebe. S Offcity ve Valdštejnské lodžii, skvělá atmosféra, super lidi, kteří mají energii něco měnit. Palec nahoru.

Offcity

Lars se rozbíhá po molu a mizí do ledového Labe, je prosinec. Jsem v nějaké dílně, předemnou je taková ta lampa s kloboukem, co chrlí teplo, ten trashmetal je až moc příjemný. Ulehám do spánku, ty kuličky se sesypávají do krajů, je to údolí. Jdu pěšky, okolo jezdí auta. Štedrovečerní večeři vidím dvakrát, ještě v šest ráno. Slyším dva různé pohledy na jeden příběh. Na lyžích brousím tupé ledové desky.

Povídáme si

Povídáme si cestou do Jablonce, povídáme si u vína, povídáme si cestou nahoru na lanovce, povídáme si, když scházíme z Ještědu, povídáme si cestou z divadla, povídáme si, když krájím ten čískejk. Je mi fain, když se smějeme ve studiu, když je všude sníh, sjíždím na hřebínek s MP3 v uších, když na mě nikdo nekřičí. Zatímco mi Ráďa ukazuje svoje síta, snad jediná holka na světě, Honza krájí bramboru s přesností na setiny milimetru, ty burgery, který společně jíme jsou boží. Za chvilku Honza v objetí svý newyorský lišky odpočívá na gauči. Procházím se po Raspenavě, okukuju chalupy. A Dlouhé pole, veliký skály tam někde v lese. Snažíme se dopátrat co kdo dělal v rodině, když kreslíme s rodiči rodokmen. Cestou do Kryštofa údolí s kreativní crew zastavujeme náhodně v lese, ten rozhovor s Evou se ztratil v mlze. Máme čepice, čelovky, rukavice a čaj s rumem. Na koncertě Tatabojs v Jablonci mi u prvního songu „Jsme prázdný ramínka, svýho života znamínka, nikoho nemáme, nikoho jinýho neznáme.Jsme prázdný je to tak krásný“ skoro vytrisknou slzy, s tou Terezou bych se mohl usmířit. S Alešem jdeme z Osečný do Mimoně, opět se mi potvrzuje, že na severu Čech má smysl žít. Pokládám se do podzimní angíny, tělo si chce odpočnout, nahrávám Martinovi a Zuzce pokračování podcastu z Kanady. Přemlouvám 11 studií, aby měli navíc dvě hodiny otevříno, jmenuje se to OPEN STUDIO. S Šárkou nahráváme 3D zvuky, videa a rozhovory s lidma mezi Lomnicí nad Popelkou a Jičínem. Docházíme do Valdštejnský lodžie, kde mě bere Zuzka zpět do Lib. Stávám se digitálním děckem při poslechu týpka vývojáře a týpka z mapy.cz. Díky. Poprvé se objevuji na akci digitální pionýři, palec nahoru. Stěhujeme studio z kamrlíku do skladu. Po 3 letech vidím denní světlo. Zima klepe na dveře. Snažím se ovládnout xcel při počítání výdajů na dalších 5 let. Ponořuji se do sítě motivačních podcastů, ale ráno vstanu a dělám vše po staru. Ve studiu máme projektovou manažerku, mám radost, ale asi už nebudu moct psát vtipné hlášky k projektům. Když dojídáme sushi u Nely, tak si málem rozříznu hubu z prasklý konvice na čaj. Osadníci. Larsi, né že se odkrouhneš. S původní kreativní crew máme meeting v KultiVaru.